Bodné zbraně

Zbraň podobná handžáru nebo s ním totožná, užívaná (na rozdíl od handžáru) spíše v severní Africe.

Meč je jednou z nejstarších zbraní. Slouží především jako zbraň sečná, ale i bodná. Meč byl jednou z hlavních osobních zbraní po celý starověk a středověk. Až na přelomu středověku a novověku začal být vytlačován palnými zbraněmi.
Vyrábí se z kovů a jejich slitin. Meč byl mnoho set let považován za prestižní zbraň, jejíž vlastnictví bylo v mnoha ohledech považováno za výsadu. Meč se typicky skládá ze dvou částí – čepele a jílce.

Katana (japonsky: 刀; jméno pána) je druh japonského meče používaného od 15. století. Katana má zakřivenou čepel, obdobně jako šavle, s jedním ostřím (ha), záštitou (cuba) a rukojetí (cuka) s oválným průřezem. Délka bývala od dvou do tří šaku (šaku = 30,3 cm). Byla nošena samuraji vetknuta za pásem obi ostřím nahoru, tradičně společně s krátkým mečem wakizaši nebo s osobní samurajskou dýkou nazývanou tantó. Dvojice mečů katana a wakizaši se nazývala daišó a byla symbolem třídy samurajů. Souprava dvou mečů daišó se stala pro samuraje standardní výzbrojí v období Muromači.

Kord je chladná poboční bodná zbraň, která se vyvinula z pozdních typů bodných mečů. V českém prostředí poprvé doložen počátkem 15. století.

Píka je dlouhá pěchotní dřevcová bodná zbraň, používaná v boji s nepřátelskou pěchotou i při obraně před jízdním útokem. Na rozdíl od jiných zbraní podobného typu nikdy nesloužila jako vrhací zbraň. V Evropě se používala od raného středověku[1] až do začátku 18. století.

Palaš (slovo pochází z maďarského výrazu pro šavli, pallos) je sečná a bodná zbraň, typem zcela nebo skoro rovné šavle s pádnou, širokou ocelovou čepelí a s jílcem opatřeným košem nebo silnými poutky na ochranu ruky. Oproti klasické šavli je palaš vhodnější k bodnému útoku. Palaš měřil i s rukojetí 1,1 metru.

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň.
V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele arukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“.

Oštěp je vrhací a bodná zbraň, jedná se o historickou bodnou zbraň která je lehčí a kratší variantou kopí, dnes běžně užívanou především jako sportovní náčiní. Podlouhlá zbraň, s tělem (ratištěm) určité délky opatřeným hrotem. Ratiště historických oštěpů bylo zpravidla dřevěné nebo bambusové. Moderní oštěpy jsou konstruovány z duralu nebo kompozitních materiálů. Hrot může být například kamenný, kostěný nebo u modernějších oštěpů kovový. Nejprimitivnější oštěpy byly zakončeny pouze zaostřeným koncem ratiště. U oštěpu je nutností, aby byl rovný, kvůli zachování správné dráhy letu.

Halapartna je dřevcová zbraň vyvinutá v pozdním středověku pro boj s jezdectvem.
Na přibližně 2 metry dlouhé násadě byl výkovek s bodcem (pokračování násady), čepelí podobnou sekyře a hákem (situovány naproti sobě). Hák sloužil ke stažení jezdce z koně, čepel k drcení plátů brnění. Vždy byla používána pěchotou, neboť pro jezdce byla nepraktická.
Typicky byla součástí výzbroje například švýcarské pěchoty přelomu 15. a 16. století.
Halapartny byly používány ve středověku zejména jako hlavní výzbroj stráže, určené pro krále či vyššího postaveného.

Nůž (hovorově také označovaný slovem kudla) je jeden z nejběžněji používaných nástrojů. Skládá se z podlouhlé, obvykle ocelové čepele připojené k rukojeti. Slouží k oddělování - řezání akrájení. Bojové nože pak také k bodání.