Luk

Luk je střelná zbraň. Skládá se z pružného lučiště, nejčastěji dřevěného, a nepružné tětivy. Střílí se z něj šípy, nejčastěji opět dřevěné, které mohou mít na jednom konci opeření pro vylepšení letových vlastností a na druhém kovový hrot.
Střelba z luku se nazývá lukostřelba.
Luk je rovněž přírodními národy dodnes používán k rozdělávání ohně.
• jednoduchý luk: lučiště tvoří jednoduchý, obloukovitě prohnutý kus dřeva či jiného materiálu (bambus, lamínát, plasty), je zřejmě nejstarší a historicky i geograficky nejvíce rozšířený. Jednoduché luky lze rozlišit podle délky na dlouhé a krátké, podle materiálu nebo podle tvaru, jaký má luk na průžezu, ten může být kruhový, eliptický, ve tvaru D, trojúhelníkový nebo více či méně zploštělý. Materiálem bylo v Evropě tisové či jilmové dřevo, v Asii bambus, v Jižní Americe palmové dřevo, v severní Americe dřevo cedru, hickory nebo ořešáku.
• kladkový luk: je moderní druh luku, používaný při sportovní lukostřelbě a rovněž k lovu zvířat pomocí luku. Na obou koncích lušičtě má kladky, které zvyšují jeho přesnost, ale i rychlost a dolet šípu. Kladky po napnutí tětivy převezmou její zpětný tah a střelec necítí v prstech tak silný odpor, což mu usnadňuje zamíření. Bývá vyroben většinou z plastu nebo karbonových materiálů. Lovecké kladkové luky bývají také opatřeny mířidlem.
• peletový luk: má dvě tětivy, mezi nimiž je upevněn váček, do něhož se vkládají střely. Nestřílí se z něj šípy, ale kamínky nebo olověné kuličky.
• reflexní luk: vyznačuje se dvojitým prohnutím lučiště, které může být symetrické (luky Hunů, Mongolů, Arabů, Peršanů či Turků) nebo asymetrické (japonské luky). Reflexní luky se označují také jako složené, protože bývají často složené z vrstev rohoviny a dřeva, pevně slepených a svázaných dohromady.